Previous Next

ÚAMK zamířil úsporně na Jadran

Praha – Šibenik ve voze na CNG. Vyplatí se to?

Jakmile vyslovíte slovo léto, okamžitě se vám asi vybaví další: dovolená, slunce, moře… A nejčastěji je to pro Čechy Jadranské moře. Cesta do Chorvatska je tou nejvíce oblíbenou trasou českých turistů za hezkými zážitky u moře. Čísla hovoří o tom, že ročně si za svůj cíl zvolí Jadran asi 800 tisíc obyvatel ČR. Proto tam ÚAMK zamířil letos opět ještě před sezónou, aby motoristům poradil, jakou trasu zvolit, co je cestou čeká. Mířili jsme z Prahy do Šibeniku.

Pro cestu tam jsme se v ÚAMK rozhodli pro co možná nejlevnější variantu. Proto jsme zvolili trasu: Praha – Bratislava – Szombathely – Letenye – Goričan – Záhřeb a Šibenik. Trasa měřila 1030 kilometrů. Z toho je zcela zřejmé, že není ani nejkratší ani nejrychlejší, ale podle propočtů nejlevnější. Pokud jí pojedete, vyhnete se nutnosti kupovat rakouskou, tak i slovinskou dálniční známku. Abychom vše ještě více „zlevnili“, vyzkoušeli jsme jízdu s vozem Škoda Octavia G-Tec, tedy na stlačený zemní plyn, který je levnější a vůz na toto palivu úspornější než na běžné palivo. Bylo ale otázkou, zda je to vůbec možné, protože v Maďarskou nejsou po cestě žádné plnicí stanice CNG. Předběhneme události a rovnou sdělíme výsledek: trasu lze na CNG absolvovat při tankování v Praze, Bratislavě a Záhřebu. Samozřejmě s lehkou nohou na plynovém pedálu. A co to přinese? Výdaje za palivo na trase Praha – Šibenik nás vyšly na 1206 Kč (asi 2 x nižší než při jízdě se stejnou Octavií TDI) a ověřili jsme si, že pokud budete na cestě stroze dodržovat princip úsporné jízdy, jste schopni dojet za 1000 Kč. Samozřejmě musíte přičíst jak s platbou za slovenskou dálniční známku (10 Eur), tak mýtné v Chorvatsku (187 kun). Jaká byla samotná cesta?

Čas: 15 hodin. Ono číslo trochu zkresluje, protože jsme se cestou snažili zdokumentovat trasu, fotografovali a natáčeli. Nicméně asi pod 13 a půl hodiny se tato trasa přes Maďarsko absolvovat nedá. Rovnou dodejme, že zpět jsme jeli tradičně přes Záhřeb, Vídeň, Mikulov a Brno do Prahy. Pokud pojedete na samotném limitu povolené maximální rychlosti, zvládnete to pod 12 hodin. Z toho plyne, že rozdíl mezi oběma trasami činí asi 2 hodiny.

Cesta do Maďarska a Záhřebu

Palubní počítač Octavie G-Tec při startu ukazoval dojezd na plynovou nádrž 310 km, na benzin (1,4 TSI) dalších 610 km. Po natankování plynu v Praze po D1 a D2 míříme do Bratislavy. Také jsme začali počítat omezení na trase (první končí na 99,5 km, druhé na 104., třetí…) to nás ale brzy přešlo. U Humpolce jen pár set metrů od dálnice znovu dotankujeme raději plynovou nádrž vozu.

Za Brnem nás čekala dvojice zúžení, přičemž to v úseku 41. až 49. km zjevně potrvá i v létě, protože se jedná o opravu mostu. V Bratislavě je plnicí stanici CNG v soukromém objektu u nábřeží, takže je s tím třeba počítat vzhledem k pracovní době. Zato je zhruba na trase. Cena, přestože v SR není státní podpora tohoto paliva jako v ČR, je přijatelná. Plyn stojí 1,06 euro za 1 kg.

Na hranicích s Maďarskem v Rajce ti, kteří míří na dálnici, musí zaplatit za elektronickou 10-ti denní vinětu 19,60 euro. My tedy sjíždíme ještě před hranicemi na Exitu 71 (jedná se o dálnici z Bratislavy na Vídeň) a míříme po silnici číslo 86 na těžko čitelný lázeňský Mosonmagyaryaróvár. Zjišťujeme, že se musíme naučit dodržovat pro nás novou doplňkovou dopravní značku se symbolickým terčíkem. Označuje úseky, kde je doprava místně řízena, a to pověřenými osobami. Jedná se o to, že nákladní vozy jezdící s kamením a pískem, především na stavbu nedaleké rychlostní komunikace, dostávají přednost pří výjezdu a návratu na stavbu. Vše řídí muži s terčíkem v ruce a v zelených vestách. Mohou vás zaskočit, protože si čas krátí poleháváním v trávě a vyskakují, až když přijíždí nákladní vůz. Dokonce jsme narazili na muže na lehátku. Zajímavá „profese“.   

Krajina je poměrně jednotvárná, policejní vozy jsme potkali 2. Včetně klasického systému „schovaný za bukem“, tedy s policejním vozem zastrčeným v průseku lesa. Ochránci zákona však zastavovali jen nákladní vozy, jejichž řidiči si příliš nedělají starosti s dodržováním rychlosti. Vše je dáno výší pokut, které jsou jen v řádu stovek korun, takže nedodržovat předpisy se tak zvaně „vyplatí“.

Narazili jsme na dvojí větší omezení. První je stavba rychlostní komunikace mezi městy Csorna a Szombathely (plné otevření je plánováno na říjen 2016). Druhé v obci Körmend, kde obousměrný provoz (oprava mostu) rovněž řídí semafor.

Zajímavá může být pro českého turistu zastávka za obcí Ráhapaty (prodej košíkářských výrobků a saloon pro dobrý oběd). Originální je název obce Rum – určitě se budete chtít u jeho cedule vyfotit. V místě Letenye lze najet na dálnici D3, my ale pokračujeme na Goričan. Přijíždíme na hranice, které jsou zvlášť pro maďarskou a chorvatskou stranu. V obou případech chtějí pasy nebo občanské průkazy a turisty z východu šacují hodně podrobně. Rozhodně však nefoťte hraniční přechody, celníci jsou na to hodně háklivý.

Do Záhřebu nám zbývá 95 km. První chorvatská čerpací stanice INA nám napovídá, jaké jsou ceny: benzin 95 je za 10,49 kuna, diesel je za 9,59 kuna (1 kuna = 3,70 až 3,75 Kč).

Chorvatská dálnice je kvalitní, jen na dvou místech je zúžení, například na mostu Rostovo. První platba za jízdu po dálnici na mýtnici sv. Helena nás přišla na 6,56 euro/42 kuna. V pokladně mýtnice nám vracejí místo euro kuny a také je zde přirážka za platbu v Eur, měli jsme dle kurzu platit 5,72 Eur. Motoristé s tím tak musí počítat.

V Záhřebu najdeme plnicí stanici CNG v samotném centru. Má otevřeno jen ve všední dny do 17 hodin. Pozor na to. Je v soukromém objektu a obsluha velmi pečlivě dodržuje pracovní dobu. Cena za 1 kg plynu činí 10 kuna. To je nejvíce na celé trase z Prahy na Jadran.

K moři

Na zbytku trasy ze Záhřebu po Šibenik celkem narazíme na pět zúžení a snížení maximální rychlosti. Vždy jde o krátké úseky, nejdelší je mezi 148. a 152. kilometrem dálnice. Kromě tohoto případu se vždy jedná o sečení trávy na krajnici, natírání a podobné drobné práce. Podle zásad, které dva správci chorvatských dálnic velmi ctí, je konec všech prací stanoven na 15. července. Dodejme, že podobně v turistických centrech smějí podle směrnic obecních samospráv pracovat firmy na opravách vozovek a domů jen do 1. července. To aby turisty nic zásadně nerušilo.

Na místo, do hotelového areálu Solaris Hotels, který je svojí velikostí jedním z asi pětice největších v Chorvatsku, jsme dojeli ve 21,15 hodin. Na cestě jsme byli 15 hodin.

Odměnou nám je velmi moderní hotelový areál, který nabízí hostům hned několik možností ubytování. Od hotelového (v nabídce cestovní kanceláře Autoturist), přes možnost pobytu v mobil home a podobně. Výborná strava, dlouhá pláž, možnost koupání jak v moři, tak bazénech venkovních i vnitřním… S čistým svědomím ubytování v areálu Solatis Hotels můžeme doporučit. Hezké.

CNG cestou zpět

Po oněch zkušenostech v Maďarsku a na Slovensku jsme se vydali zpět přes Slovinsko a Rakousko. Tam je situace jiná a o dost lepší. První čerpací stanice je v Zagrebu (dosti drahá a omezená otevírací doba), další v Mariboru (již levnější), ale my jsme tankovali podruhé až v Rakousku. Pak nám vydrželo palivo do Humpolce k Benzině a dále do Prahy je už kousek. Takže celá cesta s poplatky i palivem, tam i zpět, se dá zvládnout okolo 3 500 Kč. Oproti naftě je to o zhruba 1700 Kč méně.

Sumarizace (r. 2015)

Celkem jsme ujeli: 1030 km

Čistá doba jízdy: 14 hodin

Dálniční známky: slovenská 10 Eur (275 Kč), maďarská 2975 HUF (270 Kč) 

Mýtné Chorvatsko: 187 kun (701 Kč)

Pohonné hmoty: CNG - 1 206 Kč, nafta - 1 971 Kč  

Celkem: 2 452 Kč (CNG), 3 217 Kč (nafta)

© 2015 ÚAMK. All Rights Reserved. Designed By ÚAMK